Pracovní brýlové čočky aneb požadavky na vidění v 21. století - 1. díl

Tento týden proběhl odborný seminář na téma Pracovní brýlové čočky ERGO od společnosti Rodenstock, který uspořádal světový výrobce brýlových čoček pro své klíčové partnery. My jsme byli mezi vyvolenými, díky čemuž vám jako jedni z mála v České republice nabízíme poradenství na špičkové úrovni, které vychází z úzké spolupráce naší oční optiky se společností Rodenstock.

Jelikož se jedná o velice zajímavé téma, ke kterému zaznělo z úst přednášejících skutečně mnoho informací, rozhodl jsem se podělit se s vámi o to nejzajímavější a připravit seriál na téma Pracovní brýlové čočky aneb požadavky na vidění v 21. století. V dnešním úvodním dílu se společně podíváme na vlastní podstatu daného "problému", kterým je vidění na blízkou a střední vzdálenost.

Proč hovořím o vidění na blízkou a střední vzdálenost jako o problému? Ačkoliv si to ani neuvědomujeme, pohled na blízký předmět představuje pro zrakový systém obrovskou zátěž. V zásadě se jedná o nejnáročnější činnost, jaké může být zrak vůbec vystaven. Lidské oko funguje na principu přirozeného pohledu do dálky. To znamená, že pokud sledujeme vzdálený předmět (tedy takový, který je vzdálen od oka více než 5 nebo 6 metrů), jsou oční svaly prakticky uvolněné a oko nemusí vykonávat žádnou práci. Tvorba zrakového vjemu probíhá zcela přirozeně.

Tento stav je výsledkem evolučního vývoje lidského organismu. V minulosti byl vždy základem pohled do dálky, jelikož naši předkové se vyskytovali v otevřeném prostoru. Lovci pobíhali po pláních za divou zvěří, zatímco sběrači se pohybovali po pralese ve snaze najít něco k snědku. I pozdější zemědělci a pastevci trávili notnou část dne v přírodě. Konec konců, ještě naši dědečkové a babičky bývali více na poli než ve světnici.

Pohled do blízké vzdálenosti tvořil pouze doplňkovou funkci lidského oka. Zcela zásadní, avšak doplňkovou (využitou krátkodobě). Chceme-li vidět předmět, který se nachází ve vzdálenosti kratší než cca 5 metrů před okem, musíme takzvaně zaostřit. To obnáší tři základní činnosti zrakového systému:

• Akomodace - dochází k aktivaci svalů závěsného systému uvnitř oka, která způsobí vyklenutí nitrooční čočky
• Konvergence - dochází k aktivaci motorických svalů, která způsobí natočení očí směrem k sobě (k nosu)
• Zvýšená činnost mozku, který musí nejenom vyslat impulzy pro předchozí dvě činnosti (inervovat nitrooční svaly), ale především spojit obrazy z pravého a levého oka a vytvořit výsledný prostorový vjem (tzv. fůze)

Jednoznačně tedy platí, že pohled do blízka, resp. na blízkou a střední vzdálenost, představuje pro zrakový systém vysokou zátěž.

Jak praví klasik, nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Stejně tak akomodační schopnost oka, tedy schopnost zaostřovat a vidět blízké předměty, se s přibývajícím věkem snižuje a pohled do blízka se stává čím dál tím namáhavějším a únavnějším. Není to nemoc, není to vada, jedná se o zcela přirozený stav. Příslušné nitrooční svaly se unaví, nitrooční čočka ztratí svoji elasticitu (pružnost) a oko tak jednoho dne přestane plnit svoji funkci zaostřování blízkých předmětů.

Tomuto stavu, který se projevuje většinou ve věku čtyřiceti let, se říká presbyopie. U někoho může nastat dříve, u jiného později. Ale čeká nás to všechny. Zatímco do čtyřiceti let věku jsme viděli na dálku i na blízko bez brýlí, případně s jedněmi brýlemi na celodenní nošení, nyní potřebujeme jiné dioptrické hodnoty pro pohled do dálky a jiné do blízka. Řešení tohoto problému představují brýle na čtení, nebo chcete-li na blízko.

Jak již bylo zmíněno, pohled do blízka je nejnáročnější prací, se kterou se musí zrak vypořádat. I když dojde ke ztrátě schopnosti zaostření (akomodace), kterou nahrazujeme brýlemi na čtení, pořád musí fungovat konvergence (natáčení) očí a náročná mozková činnost. Tuto skutečnost je důležité si uvědomit. Neustále se totiž setkáváme s požadavky zákazníků, kteří přichází do optiky se slovy "Dejte mi to nejlevnější, já to mám jenom na čtení".

Odmítají antireflexní povrchové úpravy, nejsou ochotni připlatit za tenčené či asferické brýlové čočky, které poskytují kvalitnější zobrazení a tedy přirozenější pohled. Tento přístup je ovšem zcela mylný. Pokud totiž pohled do blízka (např. na čtení, počítač, vaření atd.) představuje pro zrakový systém nejvyšší zátěž, měli bychom mu poskytnout co možná největší úlevu. A té můžeme docílit jedině použitím kvalitních brýlí s příslušnými brýlovými čočkami (skly). Na těžkou práci je zkrátka potřeba profesionální nářadí.

Nyní již víme, že pohled do blízka je pro zrak náročná činnost a vyžaduje odpovědný přístup při korekci. Brýlím na čtení tak musíme věnovat patřičnou pozornost. V příštím dílu se podrobněji podíváme na to, co je to ten pohled do blízka / na střední vzdálenost a proč klade dnešní doba na zrak vyšší nároky než jaké panovaly před několika lety.